07.12.2020

Třetí díl ze série článků Michala Šourka Prostor, architektura a technologie

Je na čase, aby veřejný prostor naplnil svůj potenciál a stal se horizontem i líhní přínosu architektury pro udržitelný život na zemi a jeho kvalitu. Příčinná souvislost mezi vitalitou veřejného prostoru a udržitelným rozvojem vystavěného prostředí, potažmo udržitelností života na Zemi je prokázaná.

Renesanci (naléhavě) nepotřebuje jen fyzický veřejný prostor, potřebuje ji i obor architektury vůbec. Od Vitruvia přes Albertiho až po velké slohy na počátku dlouhého 19. století architektonické dílo ani architektura jako obor nestály v soutěži vedle jiných umění a dovedností a výtvorů techniky. Umělecké disciplíny a nauky, technika i řemesla se uplatňovaly pouze v rámci summum templum architecturae – tedy nejvyššího chrámu architektury jako jeho součást. Dokud architektura byla summum templum, fyzický veřejný prostor byl její výkladní skříní, jakmile ho ale ztratila ze zřetele, sama se začala ocitat v ústraní. Jestliže se nyní lidé, společnost i politické reprezentace ptají „Co teď?“ nebo „Jak bude lidstvo fungovat po koronaviru a s jeho zkušeností?“, je to příležitost pro fyzický veřejný prostor i pro architekturu, a to pro oba společně, ruku v ruce.

 

Celý článek najdete na portálu Stavebni-forum.cz.

 

Série článků Michala Šourka Prostor, architektura a technologie:

I. díl Prostor, architektura a technologie

II. díl Prostor, architektura a technologie

IV. díl Prostor, architektura a technologie

V. díl Prostor, architektura a technologie

VI. díl Prostor, architektura a technologie

VII. díl Prostor, architektura a technologie