Druhý díl ze série článků Michala Šourka Prostor, architektura a technologie

ezbytnost vyrovnat se s epidemií covid_19 vytvořila jedinečnou příležitost uchopit skutečně komplexním způsobem trojici pilířů udržitelného rozvoje – životní prostředí, sociální struktury a kulturní kapitál společnosti (jehož součástí je i její ekonomika). S životním prostředím nebo klimatickou změnou je tato příležitost již tradičně spojována především, jeden z pilířů bez zbylých dvou ovšem –  jak známo – nefunguje. Sociální, společensko-kulturní i „environmentální“ pilíř propojuje fyzický veřejný prostor, přitom ve všech třech má své kořeny architektura. Příležitost uchopit nově, zásadně produktivněji témata architektury a fyzického veřejného prostoru se sice zatím těší jen okrajové, pokud vůbec nějaké pozornosti, je však zřejmě zasazená do robustního kontextu udržitelného rozvoje. Bylo by chybou přehlížet ji nebo zlehčovat. Příležitost může být využita nebo zmeškána, anebo také zneužita. O jedné, druhé nebo třetí trajektorii rozhoduje poptávka, realizační know-how a technologie. V neposlední řadě o ní rozhoduje rovněž zájem investorů – jejich chuť investovat do rozvoje a výroby produktů, které osloví (a také povzbudí) poptávku. Na to se v souvislosti s architekturou často zapomíná.

Celý článek najdete na webu Stavebního fóra

Série článků Michala Šourka Prostor, architektura a technologie:

I. díl Prostor, architektura a technologie

III. díl Prostor, architektura a technologie

IV. díl Prostor, architektura a technologie

V. díl Prostor, architektura a technologie

VI. díl Prostor, architektura a technologie

VII. díl Prostor, architektura a technologie