Článek Michala Šourka: Architektura na prahu revoluce: prostory, technologie a investice (II)

Současná podinvestovanost architektury vynikne v kontextu vlny start-upů a andělského investování, která snad snese srovnání jen s počátky industrializace na britských ostrovech v 18. a na počátku 19. století.

V každém případě je tato vlna fenoménem, který doposud postrádá odpovídající kulturní a společenské vyhodnocení – a který doposud nechal architekturu jaksi sedět v koutě.

Od dot.com ke clean-tech

V 90. letech minulého století dot.com éra měnila naše životy i světovou ekonomiku a nebyla to zdaleka jen zásluha počítačových nadšenců, programátorů a techniků. Bez investic, spekulativních i dlouhodobých, v řádech biliónů dolarů by se dot.com bublina vůbec nenafoukla, ale hlavně – po jejím splasknutí by se počítače, programy, aplikace, sociální sítě a informační a komunikační technologie nestaly neodmyslitelnou součástí ekonomiky i našich životů. Tady zbylo něco i na Popelku architektonického řemesla. Architekti, kteří se ještě stále dokáží obejít bez produktů nadnárodních skoromonopolistů Autodesk, Graphisoft, nedávno převzatého konkurentem Nemetschek, nebo Bentley, jsou dnes skutečnými raritami. Mnozí z té většiny si ovšem neuvědomují, že dostali nástroje odložené strojaři – nářadí, jehož od základu parametrizující povaha je protimluvem architektonické tvořivosti.

O desetiletí později se do hledáčků investorů dokázali prosadit nadšenci pro čisté a obnovitelné zdroje energie. Díky spojení techniků a velkých peněz jsou dnes fotovoltaické elektrárny běžnou záležitostí stejně jako tepelná čerpadla, větrné elektrárny, spalovny biomasy a podobně. K soukromým finančním zdrojům se tentokrát připojily i zdroje veřejné – důvod je zřejmý, nechceme se udusit ani zmrznout až dojde uhlí a ropa.

Shodou okolností těsně před pandemií tisíce zkušených „start-upistů“ začaly své podnikání orientovat jinam – „clean-tech“, čisté a obnovitelné zdroje energie se pro ně staly novou prioritou. A také příležitostí pro vznik podniků s miliardovými hodnotami.

Pod praporem zmírňování klimatické změny povstala éra dekarbonizování všeho. A to od tenisek, vyráběných z kávové sedliny, přes textil a náhražky kůže vyráběné mikroorganismy až po nízkouhlíkový cement nebo ocel, vyrobenou bez použití fosilních surovin. Zkušenost s dosahováním astronomických zisků z minulých ér start-upů se setkala s téměř všeobecným přijetím hrozby klimatické změny. Začalo další kolo závodu „kdo dřív, víc a s větším ziskem“ – a užitek z tohoto závodění máme a budeme mít všichni.

Celý článek naleznete na webu Stavebního fóra.